Od začátku léta jsem se dočasně přesunul na jih Spojeného Království a tím se pro mě lezení stalo o něco více organizačně náročné avšak ne nereálné. V anglickém Cheddaru jsem se hned zakoukal do vysoké stěny High Rock. Vzhledem k obtížnosti cest mi však přišlo ne příliš reálné, že bych stěnu mohl prostoupit. Když jsem byl v Cheddaru poprvé, bylo navíc lezení v této stěně zakázáno. Nezbylo tedy, než se vyřádit na jižních, sportovně odjištěných cestách.

Pohled zdola + přibližná trasa výstupu

První říjnový víkend se domlouvám na lezení s Martou a lokalita padá na Cheddar. „Zimní sezóna“ tady začíná v říjnu a tím se otevírá možnost nakouknout do severních stěn. Koukám do průvodce a příde mi, že bychom to měli zkusit. Plán je se v sobotu rozlézt a v neděli za lepšího počasí naburácet do Coronation Street. Když to nepůjde, jde po první dýlce uhnout doprava a kapradím se prodrat k jakémusi slaňovacímu stromu. Snad to nebude nutné. V sobotu prší, takže se rozlézání nekoná. No alespoň budeme čerství. V neděli ráno je kosa. Nějací borci drtí sportovky a já si říkám v kolik asi do týhle severní stěny začne svítit slunce. Naštěstí se trochu otepluje a tak ani neoblékám péřovku co se mi celou cestu houpe na batohu.

Nalejzáme do první dýlky. Je to nutný zlo. Bahýnko, některý šutry volný. Celkem mi to trvá a neni to nic příjemnýho. Marta tam dokonce sedí a já se snažim vzpomenout na nějaká ta moudra co se týče záchrany směrem naoru. Jen aby bylo odkud zachraňovat.

Druhá dýlka ukazuje první nástrahy – převísek který je potřeba vzít trochu zleva a pořádně u toho zatvrdit. Naštěstí je tam dobrej frend. Dávám to na třetí pokus jen pod hrozbou kapradí. Trochu se děsim že to má ob jednu dýlku ještě pěkně přitvrdit.

Na dalším štandu se stojí lím než na tom prvním a my si prohlížíme následující traverz. Bude to silovka. A taky že jo – nohy tam shoro nejsou a na plochym vápně shledávám malou oporu na tření. Na dalším štandu sou čtyři skoby a jedna dokonce nová. To je luxus. Marta to dává bez sednutí – asi se mejch frendů fakt bojí. A já jim věřil.

Teď je řada zase na mě. A prý je to to nejtvrdší. Kousek zpátky, do koutku a pěkně nahoru. Vyhoupnout se do z koutku do spáry a pádlovat až ke štandu. To moje pádlování probíhá dost v křeči a zakládám co to de. Naštěstí se ve spáše nacházejí chyty, jinak bych byl v pytli. Rezavá skobka mi dodává trochu odvahy a pár dalšími pohyby se dostávám do lepších chytů. Něco takovýho v průvodci psali. Další dvě skobky mi říkají, že nejhorší mám snad za sebou.

Kuk dolu

Tohle je prý nejlepší štand v Cheddaru a tak si užívám okolní výhledy. Poslední dýlka v plotnách už jde celkem snadno a tak dávám hlavně bacha na volný kameny. Štand u stromu, dobrý pocit a konečně svačina. Sestup odsud je naštěstí po schodech. No a pak už nezbývá než sednout do auta a za nějakých těch pět hodin na mě čeká postel na jižním pobřeží.

Dobrou noc,

Michal