Prázdniny končí, a jelikož bych se měl asi učit, tak je přesně správný čas na to, abych napsal nějaký ten slibovaný článek o naší výpravě do Rumunska.

Začalo to jednoho chladného prosincového večera v hospodě,(ostatně kde taky jinde taky může takováhle ptákovina začít:-))... Po třech pivkách jsme se s Dušínem rozhodli,že se vyprdnem na zvažovanou Ukrajinu, a že radši pojedem do bezpečnějších zemí, třeba jako je Rumunsko. Do našeho dream-týmu přibyl během času ještě Ondra Ž., a tím se vpodstatě mohlo jet.Nabyli jsme dojmu, že jsme pro přípravu akce provedli dostatečně mnoho na několik měsíců. Konkrétně třeba já jsem další konkrétní krok v zájmu úspěšného provedení akce provedl asi 3 hodiny před srazem(v Severce, přece bychom nejeli na sucho:-) ), když jsem hystericky začal pobíhat po bytě a hledat cestovní pas.

Cesta Panonkou (rychlík Panonia) se ze začátku zdála naprosto idylická... Lístky přes City-Star byly okolo dvou tisíc. Konečně přišlo uvolnění po zkouškách. Zabrali jsme si celý kupéčko a tak nějak jsme upadli do sladké euforie a spánku.

\"Dobrý večer,pasová kontrola\", ozvalo se najednou za dveřmi. To světlo bylo fakt nepříjemný, ale co se dalo dělat, začali jsme hrabat pasy. Dušan a já jsme je nějak vyprostili z hlubin batohu.Ondra začal hrabat v bordelu, co jsme utvořili na volných sedačkách. Nejdřív klidně, pak už docela nervózně... \"Tady byla!!!\". \"Kdo?\" \"No ta dokladovka...\". No a tím idylka skončila. Ondru okradli, mobil a nějaký eura byly v čudu. Aspoň že byl ten zloděj charakter a nechal mu tam pas. Nic jsme nehlásili, rozhodli jsme se, že jedem dál, a mobila a eura oželíme.Průvodčí nám ještě sdělil, že jsme banda dementů, když se necháme okrást. Nejdřív jsem měl na něj vztek, s odstupem času přiznávám, že měl asi pravdu.

Rumunské hory nás večer přivítaly naprosto kýčovatým západem slunce. Ještě jsme ještě odešli kousek od lidí, postavili stan pod lanovkou a šlo se do hajan.

Pokračování příště...