Jak již Tomáš psal, Rumunsko nás opravdu přivítalo skvostně, a tak jsme se ještě kolem desáté večerní plahočili do krpálu pod lanovkou, neboť nám přišlo 110.000 lei za sedačku pro jednoho mnoho. Uvařili jsme si a šli do hajan. Nebýt toho, že Dušan vymyslel nový "perfektní" způsob, jak si lehnout do stanu napříč a mít nohy v předsíni na batozích, spalo by se mně snad i celkem pohodlně. Ale po cca 32hod. bez pořádného spánku mi to ani nyní nebylo souzeno. A tak si asi dokážete představit, jak jsem reagoval na Tomášův nápad střídat se po hodině v hlídání věcí proti zcizení… Závěr: nehlídalo se. | ||
---|---|---|
Ráno jsme našli vše na svém místě ( aby taky ne…) a po krátké, asi hodinové, snídani a rychlém, asi dvouhodinovém, balení věcí vyrazili směr Paring. Opojeni krásným počasím a povzbuzeni místním meteorologem, že paring je krásný a přitom né moc dlouhý, nastupovali jsme vstříc novým zážitkům do pohoří. Po krátkých občerstvovacích pauzách jsme se kolem 16.hod našeho času (n.č.) rozhodli zabydlet na krásném místě poblíž ledovcového jezírka… Při večeři nám začalo mrholit, ale my jsme věřili v lepší zítřky. To jsme ještě netušili, že se přes nás v noci přežene jedna z nejděsivějších bouřek, jakou kdo z nás zažil, a že přestane po malých odmlkách pršet až za cca 60hod. Btw. touto přeháňkou začali v jižním Rumunsku záplavy… | ||
Chyba lávky. Déšť se brzy vrátil a my, ač vybaveni, řekl bych, slušným mátrošem,
topili jsme se po několika hodinách ve vodě a vlastním potu. Po asi 8 hodinách šlapání s 25 kilovým báglem, v celkem náročném terénu a nepřestávajícím dešti mě začalo bolet koleno.
Upřímně: sáhl jsem si na dno. Klukům bych zulíbal ruce, nohy, když se konečně rozhodli postavit stan. Se zimnicí jsem tam zaplul jako první a už jen přemýšlel, proč to vlastně všechno dělám… Usnul jsem jako špalek, ale ráno už mi bylo zase líp. Otevřeli jsme stan a po tom, co jsme viděli, jsme se rozhodli, že dneska se nikam nejde. Chcalo a chcalo a chcalo… S mapou v ruce jsme zjistli, že včera jsme v děšti přešli téměř polovinu paringu, vystoupali na jeho nejvyšší, druhý nejvyšší, atd. :, vrchol, a že kdyby bylo hezky, měli bychom krásný výhled. Tím mé myšlenky na předešlý den skončili a už jsem se o tom nehodlal bavit. |
||
Den ve stanu jsme strávili žraním, zvláště já, hraním mariáše a zapisováním výsledků do kilometrické banky ČD, děláním kliků napříč stanem, kouřením doutníků a kecáním o všem možném. Ven jsme vylezli vlastně jen vykonat potřebu a hned se zase vrátili do našeho útulného 3+2 stanu ( 3 obyvatelé, 2 předsíňky). Jinak jsme taky před čtvrtou nocí ve stanu přišli na asi nejlepší způsob spaní…tak zvaný "cik - cak". Průměrně nadaný člověk myslím pochopí. Čichat Dušanovy voňavé nožky je opravdu ten nejlepší prášek na spaní. Po náročném dni ve stanu (hlavně psychicky => tři kohouti na jednom smetišti o rozměrech 1,5 x 2 metry) jsme se odebrali ke spánku. | ||
Ráno nás přivítalo bezdeštivým počasím, zato vlhkost byla min. 110%... Rozhodli jsme se udělat z naprosto mokrých třísek ohýnek a pokusit se usušit co se dá, zvláště pak boty, neboť jak to všechno leželo den a půl na jedné hromadě v předsíňce, tak to moc neproschlo, nepochopitelně… V pozdním dopoledni jsem vyrazili zdolat další flák cesty, ověšeni vším mokrým, co nestačilo doschnout. Poslední značku toho dne jsme potkali u rozcestníku na Curmatura Oltetului (Sedlo Oltů) a vesnicí Ranca. Pak jsme šlapali jen podle kompasu a něčeho, co připomínalo spíš toaletní papír než mapu. Jak plynul čas, počasí se vyjasňovalo a odpoledne už krásně svítilo toužebně očekávané sluníčko. Po drobných orientačních debatách a zaváháních jsme navečer dorazili do údolí Curmatura Oltetului rozdělující od sebe pohoří Paring a Capatini. | ||
Bivak jsme rozdělali u příjezdové silničky a já s Dušanem vyrazili napůl koupit a napůl vyžebrat sýr z místní salaše.
Tomáš si mezitím začal ohřívat ve dvou ešusech vodu na večerní spršku. My jsme ho pak v tomto snažení následovali a nutno říct, že takovou sprchu bych za nic na světě v tu chvíli nevyměnil…no,
možná za něco jo :. Pak jsme ještě chvíli poseděli u ohýnku a vrhli se do hajan. Druhý den nás totiž čekal nástup do pohoří Capatiny.Pohoří Paring je se svojí nadmořskou výškou kolem 2000 m.n.m. druhé nejvyšší pohoří v Rumunsku. Svým vzhledem je naprostým opakem k pohoří Capatini, je to hornaté pohoří se špičatými vrcholky, na rozdíl od travnatého a oblého poh. Capatini. Dnes už můžu říct, že i přes né příliš příznivé počasí, tam bylo krásně a rád se tam zas někdy vrátím. |