Letos nás do Tater vyrazilo dvanáct. To je sympatický počet a umožňoval lezení po menších skupinkách. Jirka nám před odjezdem poslal pěknou návnadu s cestami, které stojí za to si vylézt. Počasí se podle předpovědi tvářilo spíš na sezení v chatě. Vyrazili jsme žlutým vlakem z Prahy a v Pardubicích jsme nabrali zbytek týmu. Díky tomu, že jsme jeli denním vlakem, přečkali jsme tatranský dopolední dažď ještě cestou ve vlaku. Na chatu jsme se dostali okolo osmé hodiny a záhy jsme dostali večeři. Ta nám dala tušit, že letošní gastronomický zážitek nebude asi pozitivní ale dost možná bude silný.

V neděli se zformovaly dvě lezecké skupiny a to na Malý a Velký Ladový. Jihovýchodní hřeben Malého Ladového nám nabídl pěkné lezení i chození. Po chvíli jsme se ponořili do mlhy a sestup jsme si neplánovaně trochu prodloužili. V Sedielku začalo pršet a tak jsme pelášili zpět do chalupy. Druhá skupina dobyla Velký Ladový štít přes suchého Ladového koně. Návrat přes Sedielko nevyšel kvůli začínajícímu dešti a tak se vrátili přes mokrého Ladového koně.

JV hřeben na Malý Ladový

V pondělí nás počasí uložilo do postelí. Odpoledne jsme si dali krátkou procházku na oblíbenou Pfinovu kopfu.

Nechyběla svačinka

V úterý se počasí tvářilo líp a my jsme po česnekové snídani vyrazili na Baranie rohy Schádkovými platňami. Česneková snídaně se projevila a nebýt travnaté police… Cestu trochu hledáme a chvilku po dolezení přichází mlha a déšť, který skoncoval s našim hodováním. Přehodnocujeme plán dojít na vrchol a raději hledáme sestupovku. To se nám naštěstí daří a dorážíme do chaty sympatickou hodinku před večeří – špagety olio olio zamíchané s olejem a česnekem nám křiví obličeje. Sylva s Jirkou dnes prošli jako první hřebenem ze Sedielka na Širokou a doporučují cestu ostatním. Vojta s Áňou a Zdenda s Olgou si dali Malý Ladový (i zde zahrál ranní česnek svou roli) a Mikina se Zuzkačkou si daly odpočinek.

Vypadá to skoro jako lezení, cesta ale uhýbá vlevo

Ve středu se chystá Vojta s Áňou na Cestu k slnku na Malý Ladový. Vše jim šlo hladce a cestu si užili. Stihli i výhledy z vrcholu. I když se to ráno nezdálo, středa se nakonec ukázala jako nejlepší den. Jirka se Sylvou si dali již ověřený Malý Ladový hřebenem, další skupina šla na Širokou ze Sedielka, tentokrát i s výhledy a se sestupem do Javorové doliny. Já s Mikinou a Zuzkačkou jsme šli na Žltou stěnu po levé hraně. Je to nejbližší lezení od chaty a tak jsme po pár délkách dosáhli vrcholu, ještě před jedenáctou hodinou. Sešli jsme po hřebínku vedle nepříjemného žlabu, který spojuje Dubkeho lávku a dno doliny a rozvalili jsme se na horskou trávu. Mikina už nechtěla jít ani na Pfinovu Kopfu, i když to ještě ráno bylo její velké přání. Necháváme tedy Mikinu v chalupě a jdeme naproti ostatním. Dnes si všichni užili pěkné lezení bez deště.

Vrchol Žlté stěny

Skupinovka pod Sedielkem

Ve čtvrtek se počasí opět houpalo a skrz mlhu nebylo vidět, co se v dolině vaří. Všichni ale vyrazili. Já s Marťou na ověřenou cestu k slnku. Pronásledovali nás Drát s Řezinem, kteří přijeli nočním vlakem. Náš hodinový náskok v průběhu cesty hravě stáhli na nulu. Vojta se Zuzkačkou chtěli lézt na Baranie rohy, ale z cesty se prý stal potok. Na vrchol se podívali alespoň normálkou. Jirka se Sylvou a Áňa s Mikinou šli zkusit Žltou vežu přes Žltou lávku a sestup přes Dubkeho lávku. V začátku je to nějaké mokré a tak si Sylva s Jirkou dali výlet až pod úroveň Zbojnické chaty, jednosměrkou jeli raději na zpátečku. Zdenda s Olgou a Žofka s Áňou zdolali Žltou stěnu přes trávníky, lezení prý cestou moc nepotkali. Večer nás opustili Vojta, Áňa, Zdenda a Olga. My ostatní jsme si vychutnali opět guláš a poslední nocleh na podlaze v jídelně. Jsou tam ale dobře vybavení a je to skoro stejně dobré jako v pokoji.

Řezin již u slnka

Pátek je náš poslední den v Tatrách, ale protože nám vlak jel až večer, chtěli jsme si ještě něco vylézt. Nalákal nás Brnčálův pilíř na Velký Ladový. V průvodci se píše krásné exponované lezení v pevné skále – no neber to. Šli jsme ve třech s Marťou a Zuzkačkou, následovaní Řezinem a Dráťákem. Po přelezení dvou délek jsme se dostali do mlhy. Nastupuju do třetí délky a pilíř už se tyčí nad námi. Beru to nějakou komplikovanější variantou a začíná kapat. Než dolezu délku a najdu štand už solidně leje. Zuzkačka to za mnou naštěstí přebušila i mokré a marně hledáme nějaký dobrý hrot na slanění. Nakonec ho konečně nacházíme a slaňujeme. Kluci s Martinou už slanili délku a my plynule navazujeme. Dál už jsou alespoň nějaké skoby. Sestupujeme k chalupě a říkáme si, že by to nebyly správné Tatry aby někdo nezmokl. Ladový na nás tedy čeká příště. Řezin s Dráťákem ještě zůstali do neděle, ale nás už čeká cesta dolů. V údolíčkách se válí mlha a scenérie jsou nádjerné.

Hurá dolu do mraků

Ve Smokovci jsme navštívili Kolibu a dali si závěrečné halušky.

Koliba

Tradiční večerní pohled na Tatry

Jirkovi díky za organizaci!

Michal

Další fotky: od Michala, Od Zuzkačky