Ahoj horolez-ci/kyně/čata, dovolím si předsedův report o provedených pracech na rekonstrukci záchodů decentně doplnit.

Už od samého začátku organizace této úderky bylo jasné, že to bude akce na ho*no. Předpoklad se potvrdil už v pátek. Předseda nejen že byl furt v ha*zlu, ale hrabáním se ve sra*kách působil nám dvěma lazarům šílený smrad. Zdenek to vyřešil tak, že v pauzách na nádech čerstvého vzduchu chodil okolo chalupy a opíral se namísto o berle o sekačku. Chůzí značně pajdavou a velmi častou posekal celý pozemek. Navíc uklidil ohniště, jak v soutěži o nejkrásnější trampskou osadu. Já pracoval jen levou rukou (pravou to mám zakázané), domnívajíc, že si pravou ucpu nos. Ale to nešlo, páč si stále bez levé pravou nedosáhnu na ksicht. Dráťáku, se svojí pochroumanou nohou jsi nám ke kompletní trojici nemohoucích oddílových lazarů zásadně chyběl! Pak by to bylo zcela v obrazu „Tří veteránů“ nebo „Tří z tanku (špitálu) a pes“ Psa jsme z druhého zmíněného důvodu vzali a měli s sebou, až tak jsme přípravu nepodcenili a plánovali…

Zcela na místě může vyvstat otázka, proč jsme si práci nerozdělili podle toho, jak kdo co umí, reps. jak co kdo může. Třeba tak, aby ten, co se mu blbě chodí pracoval rukama a ten, co má jednu ruku levou a druhou nepoužitelnou si nehrál na zedníka a naopak zdravýma nohama tlačil jednoruč sekačku. Takový detaily jsme fakt neřešili…Podle toho to taky vypadá…

Úderka měla své skromné cíle – drobnou technologickou úpravu latríny během víkendu; = v pátek začneme, v sobotu máknem a v neděli doladíme drobnosti :-) …a bude hotovo:-D Avšak postupným přidáváním, obměnou tamtoho, onoho = rozuměj maximalizací cílů (samozřejmě k lepšímu komfortu a vzhledu) a z toho plynoucích změn stavebních technologií se termín kolaudace = 1. s*raní, lehce o týden a něco posune.

S výmluvou na tyto technologické změny, a v tom je předseda coby mostař jako doma, byl kus soboty zase v čudu. Nám se snažil nabulikovat, že jezdil po stavebninách a zajišťoval matroš. Výčet toho, koho všeho objel by impozantní.

Aby se to tak nějak stihlo (= o sobotním poledni nám začala hořet koudel u zadku), najmul předseda dělnase kamaráda Toma, který o sobě tvrdil, že má diplom na vsakovací nádrže. Jeho potenciál jsme bezezbytku využili. Celou dobu, co s námi dobrovolně a zdarma sdílel onen smrad, míchal jenom beton, aby se takjaktojakoříct, v zásadě jakoby celkově ode dna přebetonovala skoro celá jímka. Horolezčata sorry, písek v pískoviště už není – je v ha*zlu…

A tuhle skvadru, která navíc bouracím kladivem rušila sousedy po večerce, zachraňovala zčásti Johanka. Chudák podávala a nosila prkna a latě, čistila zprasené nářadí, odnášela vybourané cihly. Jak v Rusku. Ženský makaj, chlapi popíjej pivo a vedou silácký kecy. Navařila, abychom netrpěli hladem, chalupu poklidila, věci balila… Byly však i chvíle, kdy i ona byla spíše přítěží. A to v okamžiku, kdy jsme potřebovali někoho, kdo si sedne na prkna a latě, aby jsme my chromí si něco neuřízli, třeba ostudu…

Ale nebojte, pokud budete na Vrátě kakat a čůrat (holky), budete si připadat jako v nebi. Až odklopíte bílé víko jako mráček, vykoukne na vás jako blankytné nebe – modré překvapení.

Figy