Letos vyrážíme do Tater a cestou testujeme Jančurovy lehátka. Lyže nakonec nebereme a i tak se musíme trochu snažit abysme se do kupéček nacpali. Z Prahy vyrážíme ve složení Verča, Áňa, Marbouš, Dráťák, Řezin, Tom, Mára a já. Do Pardubic stíháme vypít nějaké to pivo na dobré spaní a už se k nám přidávají Mamut s Petrem. Zakrátko se necháme ukolébat a chvíli před Popradem se snažíme pobalit a se všemi věcmi se vykutálet na nástupiště. To se nám kupodivu daří a navíc dobíháme i električku. Ve Smokovci zlehka posnídáme a vyrážíme směr Hřebínek, Zbojanda. Už od Smokovce je trochu sněhu, ale neboří se. Za silného větru se probíjíme k chatě kam dorážíme před jedenáctou.

Vyrážíme směr hřebíněk

Počasí je pěkné, jen ten vítr. Nakonec nás to ještě všechny vytáhne ven a koná se výprava na Malý Javorák Javorovou Škárou, kam jdu já s Řezinem a na Kresaný Roh kam jde zbytek výpravy. Po cestě zpátky prý i slaňovali, což jim nezabránilo v tom, že dorazili výrazně dříve než my.

Naše Škára vypadá vysněženě, takže doufáme že to bude vpohodě. Jdeme nejprv na sólo sněhem, pak jeden kousek je trochu po ledu a přicházíme pod skalní stupínek. Tady taháme lano a Řezin vybuší těžké místečko, kde se zákeřně střídá skála s ledem a navíc s nic moc jištěním. Než Řezin dolezl došlo nám akorát lano, takže já balancuju okolo těžšího místa zatímco Řezin už v sedle motá štand. Příšerně tam fičí a tak se dlouho nezdržujem a traverzujem trochu doleva. Tady už to bude všechno po skále. Po jedné lezecí dýlce se dostáváme na hřeben a začíná boj s větrem, lano je vodorovně a my se pomalu blížíme k vrcholu. Občas máme pocit že by z toho mohlo bejt dobrý pouštění draků, jenže kdo bude drak? Na vrcholu se ani trochu nezdržujeme a snažíme se co nejrychleji objevit cestu do Malého Závratu. Ne že bych se tady v mlze už neztratil. Naštěstí ale mlha padá až v sedle a to jen na chvíli. To už pelášíme dolu a těšíme se na večeři.

Radost z vrcholu

V neděli se poohlížíme po nějakém nevětrném žlabu. Nakonec vyrážíme na Velký Javorák centrálním žlabem, jdeme s Řezinem, Mamutem a Petrem. V naší výpravě vládne pohoda a na vrcholu vychutnáváme krásné výhledy. Sestup trochu hledáme, ale nakonec nacházíme ten správný. No a protože sme se vrátili celkem brzo tak ještě vyrážíme na záchranou výpravu Petrových brýlí – uletěly mu do údolí když si chtěl po ránu odskočit.

Sestup

Dráťák s Márou jdou do cesty Lavou časťou stěny, která nastupuje shodně s Javorovou Škárou a pak uhýbá doprava na Velký Javorák. Drát cestu zlehka upravil a Mára si tak užil boj v úzkém sněho-ledovém žlábku o jednom šroubu a jednom cepínu. Honza, Áňa, Tom a Verča jdou na Zamkovského komín na Slavkovskou kopu. Užívají si lezení v mixovém terénu a kosu v severozápad­ní stěně.

V pondělí si vybíráme cestu na Svišťový štít, jdeme všichni kromě Toma s Verčou – ty jdou na Divou vežu. Nakonec to otáčí po dobytí předvrcholu – už si zalezli dost. My jdeme v šesti po směru a v protisměru nám prošlapává cestu Áňa a Honza přes Hranatou Vežu. Výšvih na Svišťák zdolává první Dráťák vyzbrojen dvěma zbraněma. Naštěstí to pěkně odjistí ale i když je to odjištěný líp jak na umělce, nám ostatním se svírají půlky. Pak ještě kousek hřebínku a jsme na vrcholu. Dáváme sváču, výhledy a sledujeme jak se nám prošlapává stopa, po které se pak vydáváme.

Drát drtí

Poslední večer jsme na chatě sami a chvíli po večeři dochází benzin v generátoru, takže máme romantiku při svíčkách, kytárku a dokonce i zapálená kamna.

Soukromá pohodinda

Úterní ráno je jako z pohádky a tak se balíme a vyrážíme na vlak – vezmeme to přes Slavkovský štít – „Podle Bloudila je to na 35 minut voe.“ říká Drát. Je nám jasný že to asi nebude náš případ, ukazuje se ale že v Drátově výtisku chyběly nějaké ty řádky. Všechno co jde obejít po sněhu tak obcházíme, přesto jsme dost pomalí. Nakonec se rozdělujeme a Verča, Mamut a Petr odchází přes Slavkovskou dolinu. My ostatní jdeme už na sólo po pěkném hřebínku až na nahoru. Dáváme zaslouženou sváču a masírujem kolena. Sestupujeme po sněhu co to jenom jde a doufáme že se dohrabeme na nějakou cestu. Sníh postupně měkne a čím dál častěji se ukazuje, že je ho minimálně po kokot. Řezin se snaží kus plavat, ale moc to nejde. Nakonec využíváme lopaty. První sice musí makat, ale ostatní pak mají luxusní tobogán. Za velké slávy dojíždíme na cestu kde se akorát vylupuje dolinová skupinka.

Ještě je to kousek

Ve Smokovci dáváme večeři a na noc jedeme zase zpátky domů.

Byly to parádně nabité 4 Tatranské dny díky všem zúčastněným a relativně příznivému počasí.

Drátovi díky za organizaci!

Michal

Další fotky: od Michala, Od Marbouše, Od Toma